Informace o setkání zástupců ČPtS ČLS JEP a ČAP 21.6.2016
(nevznikl společný zápis)
Přítomni: Paloušová, Koblic, Macek, Matuška, Stibůrek

Setkání se uskutečnilo na podnět ČPtS.
Potvrdilo minulou shodu na tom, že psychoterapie ve zdravotnictví a její uplatnění mimo zdravotnictví by mělo mít odlišné pojmenování jako vodítko pro pacienta - klienta.
Shoda je i v tom, že uplatnění psychoterapie mimo zdravotnictví není dosud povětšinou nijak zmapováno.

Dále nedošlo ke shodě prakticky v ničem.
Zástupci ČAP tvrdili, že ČPtS nechtěla mimozdravotnické aktivity v psychoterapii zastřešit a byli do samostatné organizace vyhnáni. Zástupci ČPtS oponovali, že samostatná organizace byla volbou ČAP a zastřešení tehdy bylo nabídnuto (význam tohoto tématu a smysl, proč ho ČAP nastolila, nebyl diskutován).
Zástupci ČAP opakovali, že „psychoterapie je podle nich péčí o zdraví dle Nového občanského zákoníku a musí splňovat nároky tímto zákonem stanovené. I zdravotní služby vycházejí z tohoto zákona, zákon o zdravotních službách povinnosti poskytovatele konkretizuje“. Současně tvrdili, že toto konstatování
nezakládá povinnost držet se zákonů zdravotnických.

Zástupci ČPtS zde neúspěšně ukazovali na zásadní protimluv.

Zástupci ČPtS doufali, že se více dozvědí o strategii ČAP.  Ambicí ČAP je zastřešit veškerou psychoterapii, tedy i ČPtS. Chce vybudovat profesi psychoterapeut. Současně podle chápání zástupců ČPtS ČAP tvrdí, že profese psychoterapeut již existuje a podporuje v tom to stanovisku své členy.
Podle zástupců ČPtS při dřívějších jednání ČAP prohlašovala, že nebude za sahovat do zdravotnictví a práci ČPtS na tomto poli oceňovala. Přesto ČAP začala jednat s MZ ČR o psychoterapii a ukotvení vlastního certifikovaného kurzu a podle zástupců ČPtS tím psychoterapii jednoznačně škodí.
Ministerští úředníci pak mají „dobrý argument“ jakákoliv řešení odmítat s tím, že v odborné veřejnosti není shoda.

ČAP odmítá přijmout fakt, že současný model vzdělávání v psychoterapii vznikl pro zdravotníky s vymezenou další kvalifikací a z odborného hlediska ani mezinárodního srovnávání ho nelze využít pro samostatnou psychoterapeutickou kvalifikaci a profesní působení.
ČAP připravuje vlastní zastřešení výcviků v psychoterapii a vysvětluje to tím, že stávající model se pro ČAP nepřijatelně opírá o zdravotníky. ČAP argumentuje také tím, že ČPtS zpřísňuje pro výcviky pravidla. Pravidla se však prakticky nemění a v diskusi se ukáže, že instituty, jejichž zástupci jsou přítomni, daná pravidla často nedodržovaly – a nyní jsou zaskočeny vůlí ČPtS přijatá a platná pravidla brát vážně.

Jednoznačně převážily spory. Podle zástupců ČPtS se ČAP vydala na cestu mocenského boje, nezabývá se tolik odborností či zájmem pacienta, ale zejména legitimizací absolventů výcviků s nedostatečnou kvalifikací a pracovním rámcem, příp. zájmy vzdělávacích institutů mít pro „vzdělávání v psychoterapii“ širší trh.

Koblic