14. – 17. října 2009 již tradičně v lázeňském městě Trenčianské Teplice, které je stále půvabné a které sice pomalu, ale znatelně vzkvétá.
Počasí nepřálo procházkám, dokonce ani krátkým. Byla zima a pršelo, místy i se sněhem, a to stále. Což na druhou stranu vedlo k tomu, že  přednášky ani semináře si nemohly stěžovat na nedostatek posluchačů.
Jožo Hašto, jedna z nejvýznamnějších postav slovenské psychoterapie, dal konferenci v programu i ve své zahajovací řeči hřejivě přátelské a noblesním humorem protkané motto: „Staré skvosty a nové trendy v psychoterapii“. Přizval tak ke společné práci všechny generace způsobem, který nemohl být kultivovanější.
J. Kožnar přešel z češtiny do slovenštiny, což bylo nejen gentlemansky zdvořilé, ale také připomnělo „starým a stárnoucím skvostům“ doby společného soužití v jednom státě.
J. Vránová poděkovala účastníkům aktivním i pasivním a také vedení lázní za přízeň a patronaci konference.

Nemohl jsem se zúčastnit zdaleka všech přednášek a worshopů, moje pojednání je proto selektivní a pokud některé z akcí neuvedu, je to proto, že jsem nenašel dost času se jich zúčastnit.
V úvodním bloku, na kterém jsem musel být v každém případě, jsem měl úvodní vystoupení na téma “Deset těžkých hříchů psychoterapie“. Za tuto poctu děkuji! Zamýšlel jsem se nad postavením i sebepojetím psychoterapie jako původního a samostatného oboru, který sám sebe ještě zcela nenašel a v kontextu jiných věd dělá některé kroky, které vnímám jako ohrožující pro obor i pro lidi, kteří jeho dobra poskytují i využívají. Text bude pro případné zájemce uveden ve sborníku konference.
J. Hašto měl poutavou řeč s využitím teorie mentalizace, která je v psychoterapii především reprezentovaná britským psychoanalytikem maďarského původu Fonagym: Fonagy vychází z Bowlbyho koncepce  přimknutí, ale doplnil ji a přepracoval ve vlastní teorii způsob, kterým se schopnosti mentalizovat  (mentalizace je schopnost vytvářet a uplatňovat mentální reprezentace sebe a druhých lidí) a regulovat afekty stávají regulativy emocí určujících individuální psychický vývoj. Hašto ukázal, jak se ze starého skvostu přimknutí stal nový psychoanalytický trend.
Balcar opět prokázal svoje přednosti vyložit obtížnou látku inteligentně, výstižně a elegantně. Na pěti vztahových modalitách spolupráce klient/pacient – psychoterapeut, předvedl  možnosti, které z nich plynou. Poučné na místě bylo to, že jsem si okamžitě představil, jak na tom se svými pacienty v Balcarově modelu jsem. Názorné bylo jeho tvrzení, že v každé dimenzi vztahu pracuje buď jedna nebo druhá strana. Chybou pak je, když angažovanost na té či oné straně neodpovídá potřebnému nasazení.
Vybíral si se svými studenty dal opravdu velkou práci na tom, aby zmapoval a z různých zdrojů získal přehled toho, jaké psychoterapie jsou uváděny, jaké mají názvy a co všechno se pod těmito názvy (pravděpodobně) skrývá. Čísla to byla ohromující a zarážející. A to ještě výzkum neskončil. Zdá se, že pod psychoterapií se vedle solidních přístupů a myšlenkově propracovaných koncepcí a teorií také skrývá netušené množství rozmanitých názorů, které si dělají právo být vzneseny, což ovšem nemusí nutně korelovat ani s pravdou, ani s realitou, dokonce ani se slušným chováním. Zbyňkovi při přednášce sekundoval jeho maličký synek, což jsme všichni sledovali se zájmem a místy i s jistým napětím. Vše však šťastně  dopadlo.
Konference se po celé tři dny odehrávala v dopoledních sekcích A, B, a odpoledních dílnách (seminářích, demonstracích).
V sekci A. byla ve čtvrtek psychodynamická a existenciální psychoterapie, v sekci B pak psychoterapie kognitivně behaviorální a psychoedukace.
Byl jsem povětšinou v sekci A, kde jsem s potěšením vyslechl „starý šperk“ v příspěvku manželů Heretiků  a Marsalové na téma „Listy otci“. Pozdější workshop nenechal ani jedno oko suché a večerní sjezdový vinárenský kuloár jen ukázal, že mladí kolegové o některých starých metodách nemají žádné ponětí a jsou překvapeni účinkem, kterým působí. Škoda, že se již nepěstuje psychodrama, psychogymnastika,  muzikoterapie atd., byly to nejen zářivé  skvosty, ale také užiteční pomocníci v léčbě.
Uhrová v prvním dopoledním bloku přednesla pěkný příspěvek v psychoanalytickém duchu.
V dalším dopoledním bloku jsem měl příspěvek o komunitní a skupinové daseinsanalýze. Podstatné je to, že daseinsanalýza dosud v zahraničí pracuje pouze individuálně. Komunitně.skupinová modalita je českým příspěvkem, který v zahraničí budí odbornou pozornost. 
Velmi zajímavý byl text Horáka, který hovoří o psychoterapii v kontextu konečnosti. Jazyková kultivovanost i myšlenková vytříbenost  autora někdy žel bohu zapadá, neboť nepromlouvá konvenční „mainstreamovou“ řečí. Nepochybně pozornost vzbuzující byla kolegyně Kubášková, která přišla odvážně s textem o vlastní šamanské praxi. Její společný workshop s Horákem ukázal, že to se svojí praxí myslí vážně navzdory tomu, že má psychoteraeutické vzdělání.  Její podání bylo natolik seriozní, že zasluhuje odbornou pozornost a debatu.
Potěšil mne text Bally, který vidí psychoterapii jako dobrý lék. Jeho především medicínské srovnání s účinky léků bylo důležité i proto, že jej jako lékaře psychoterapie přesvědčila o svých účincích.
Paucová přinesla starou klasiku, totiž symboliku mýtu, kterak se objevuje v psychoterapeutické léčbě. Doporučuji k přečtení.
V sekci B - kognitivně behaviorální psychoterapii a psychoedukaci - jsem s potěšením vyposlechl Šlepeckého, který mi připomenul některé vývojové etapy KBT, opět jsem rád konstatoval, že staré šperky nepatří do starého železa.
Novotný s Haštem  přednesli text o tréninku paměti. Protože máme na naší klinice oddělní organických poruch CNS, měl jsem dobrý námět na přemýšlení o účincích cvičení pro organiky. Výsledky výzkumů jsou zatím poměrně nekonzistentní, i když se zdá, že organickým pacientům svědčí především přiměřený komunitní či skupinový program a dobře indikovaná kognitiva.
Bakešová, Hollý, Kožnar, Šindelář a Švarc poukázali na nedomyšlenou právní normu, která pouhé držení dětské pornografie považuje za trestní čin. Tím kriminalizuje odlišnou sexuální orientaci i v případě, že by takový člověk neohrožoval nezletilé jedince.
Valného shromáždění SPS se ve čtvrtek večer zúčastnil předseda ČPS LS JEP doc. Kožnar, který dohodl pravidelná setkávání zástupců českého a slovenského výboru PS.
 I pátek přinesl program  ve dvou sekcích.
Sekce A byla věnována systemické a integrované psychoterapii. V jistém smyslu byla opakováním i pokračováním nedávného programu integrace v psychoterapii pořádaného při katedře psychologie Fakulty sociálních studií MÚ v Brně. Referáty Skálové a Vybírala i kol. Enachescu-Hronové se objeví v tisku a stojí za přečtení i za další diskusi. Musím však    zmínit referáty dva, Kožnarův vtipný a humorný příspěvek o vulgaritě, který by reprodukcí ztratil svoji původnost a Kulkovy názory, během nichž  jsem si znovu a palčivě  připomenul, jak důležité je promýšlet teoretické koncepty po všech stránkách odborných, etymologických a také v kontextech (filosofických, kulturních), ve kterých jsou zasazeny. Pokud se tak nestane, lze říci takřka všechno. Kulhánek je psychoterapeut mladší generace a komplexní péčí o psychotické pacienty pracující s vícehodinným systémem jen potvrdil smysl spolupráce s nediagnostikovanými bezprostředními účastníky psychotického onemocnění, což jsou především rodiny ve vzájemné interakci. Pokračování panelu bylo zajímavé tím, že se v několika příspěvcích objevila Satirová a její práce s rodinou (Ščibranyová a Feketová např.) a také se opakoval velmi víceznačný a ne vždy neproblematický pojem paralelních systemických konstelací (Cagáš, Šromová). P. Růžička rozvířil diskusi pojednáním o závislostech na on-line hrách.
V sekci B se v patek objevilo téma: Vzdělávání, supervize, etika. Stihl jsem jen část programu,  zaujalo mne reportážní a dobře vyjádřené pojednání Čecha a Říhové o starých i nových trendech v supervizi. Drozdovo pojednání o přenesení psychoterapeutické metody Focusingu do supervize, Svobodovo starostlivé zamyšlení nad etickými problémy, které přináší psychologická a potažmo psychoterapeutická pomoc na dálku a Hambálkova úvaha nad etickými dilematy psychoterapie dětí.
Z druhé B sekce pátečního dopoledne jsem navštívil jen Hadasovou, pojednávající o vnímání dětí svého těla během relaxace. Nepřekvapilo mne, že je tak intenzivní, čekal jsem velkou proměnlivost spíše nežli stabilitu prožitků. Další referáty o mýtech a legendách o HIV  (Jahodová, Kotasová), reportáž o Psychiatrickém oddělení v Ostrově (Sabová) a proces orientovaného přístupu v práci s tělesnými symptomy si budu moci přečíst společně s Vámi ve sborníku konference.
Sobotní varia jsem již nezastihl, lituji, neboť staré skvosty (Strobachová) i trendová vystoupení Jeřábka a Mildové o TK Fénix, si opět budeme moci přečíst po jejich vydání.
Neměl bych zapomenout ani na postery. Objevily se na nich texty Enachescu-Hroncové s nepřítomnými manžely Knoblochovými o integrované psychoterapii, kteří si položili dvě otázky. 1. Zda lze propojit myšlenky různých směrů a 2. Zda má takové propojení smysl. Bartušková a Tavel pojednali o technice externalizace a jejím praktickém využití. Michutová pak demonstrovala Knoblochovu integrovanou psychoterapii na duální diagnóze. Doufám, že se postery objeví i ve sborníku.
Worshopy, semináře, demonstrace probíhaly po dva dny, ve čtvrtek a v pátek od 14 do 17.30 zpravidla v šesti paralelních dílnách. Nechyběl Kratochvíl s nácvikem řešení partnerských problémů, o dopise rodičům manželů Heretíků už jsem se zmínil. Pracovala zde i Vodňanská, Hašto, Růžička a řada dalších. V pátek pak se objevil seminář Slepeckého a kolegů s expoziční terapií pomocí virtuální reality, prevence emocí Červeňákové a odpolední Timulák s psychoterapií zaměřenou na emoce. Vybrané dílenské příspěvky jen ilustrují rozmanitost nabídek.
Bohatý program rozdělený do čtyř dnů zobrazil stav psychoterapie v Čechách i na Slovensku poměrně reprezentativním  způsobem.
Opět jsem si užil slovenské pohostinnosti, přátelství i kolegiality, setkal se starými i mladými kolegy a odjížděl v nečase, který v oněch dnech vládl, ale s řadou námětů i dojmů, se kterými jsem se s Vámi aspoň dílem snažil podělit.

PhDr. Jiří Růžička, Ph.D